Agregátní poptávka a agregátní nabídka

Stěžejní pojmy

modelu agregátní poptávky – agregátní nabídky (model AD–AS)
agregátní poptávka, potenciální produkt, produkční mezera
křivka MP („měnová politika“)
pravidlo měnové politiky (reakční funkce centrální banky)
Taylorovo pravidlo
Krátkodobá (SRAS)a dlouhodobá (LRAS) agregátní nabídka
rigidita (nepružnost) cen.
menu costs, koordinační selhání, implicitní cenové kontrakty, nepružnost mezd
explicitní mzdové kontrakty, teorie efektivnostních mezd
poptávková inflace, resp. inflace taženou poptávkou (demand-pull inflation)
nabídková inflace, resp. inflace tlačené nabídkou (cost-push inflation)
nabídkové (nákladové) šoky
metoda cold turkey, gradualistická metoda
koeficient obětování (sacrifice ratio)
potlačovací (restriktivní), neutrální nebo akomodativní měnová politika

Shrnutí základních poznatků.

1. Pomocí modelu AD-AS lze vysvětlit, čím je determinována makroekonomická rovnováha. Model vysvětluje, proč reálný produkt kolísá kolem potenciálního produktu (proč dochází k cyklickému vývoji) a proč se mění míra inflace.

2. V modelu AD – AS předpokládáme pohyblivou cenovou hladinu, otevřenou ekonomiku a uvažujeme i optimální využití výrobních faktorů.

3. Agregátní poptávkou rozumíme úroveň plánovaných výdajů ekonomických subjektů při různých úrovních míry inflace a odvodíme ji s využitím modelu IS – MP. AD tedy zachycuje takové kombinace míry inflace a reálného HDP), při kterých je trh statků a služeb v rovnováze (křivka IS) a centrální banka sleduje určitý inflační cíl (křivka MP).

4. Pravidlo měnové politiky (Taylorovo pravidlo) popisuje, jak centrální banka cílující inflaci mění krátkodobé úrokové sazby v reakci na předpokládaný vývoj míry inflace a produkční mezeru.

5. Reakční funkce centrální banky (křivka MP) ilustruje pravidlo měnové politiky. MP zachycuje kombinace reálné úrokové sazby a míry inflace, při kterých centrální banka splní inflační cíl (při daných inflačních očekáváních).

6. AD je klesající, protože vyšší míra inflace snižuje reálný produkt. Pokud míra inflace roste a zvyšují se inflační očekávání, centrální banka zvyšuje reálné úrokové sazby. V důsledku růstu úrokových sazeb klesají celkové plánované výdaje a následně reálný HDP.

7. Negativní vztah mezi mírou inflace a reálným HDP vysvětlují také efekt reálných peněžních zůstatků a mezinárodní substituční efekt.

8. Změna AD (graficky posun křivky), tj. změna rovnovážných plánovaných výdajů při dané míře inflace, může být způsobena: změnou spotřebních výdajů, změnou investičních výdajů firem, změnou vládních výdajů, změnou čistých exportů, změnou peněžní zásoby, změnou inflačního cíle centrální banky.

Výklad vybrané tématiky

Agregátní nabídka v dlouhém období rovnováha v modelu AD-AS

Agregátní nabídka v dlouhém období rovnováha v modelu AD-AS-2

Dezinflační politika Cold Turkey

Dezinflační politika gradualistická metoda

Nabídkový šok negativní

Negativní nabídkový šok potlačující politika centrální banky

Negativní nabídkový šok akomodativní politika centrální banky

Poptávkové šoky negativní

Poptávkové šoky pozitivní

Prezentace ke stažení (Model AD-AS) – .ppt, 1,6MB

Pro přehrání videa je nutné mít nainstalovaný Flash Player.

Doplňovací cvičení

Do vynechaného místa doplňte vhodný výraz, tak aby věta dávala smysl a její význam byl pravdivý.
Po vyplnění klikněte na tlačítko vyhodnotit a vedle Vámi zadaného výrazu se zobrazí správný výsledek.
Porovnejte své odpovědi s výsledky. Slova se samozřejmě mohou lišit, ale význam by měl být stejný.

Reakční funkce centrální banky (křivka MP)

1. Reakční funkce centrální banky je grafickým zachycením pravidla měnové politiky centrální banky, která cíluje inflaci. Taylorovo pravidlo (pravidlo úrokových sazeb) vyjadřuje, jak centrální banka mění krátkodobé úrokové sazby v závislosti na očekávané míře inflace a produkční mezeře. Pokud se očekávaná míra inflace shoduje s inflačním cílem a produkční mezera je nulová ( Y = Y*), pak je (podle formálního zápisu Taylorova pravidla) reálná úroková sazba dána rozdílem mezi nominální úrokovou sazbou a očekávanou mírou inflace. Pokud je produkční mezera kladná, míra inflace se pravděpodobně zvýší a centrální banka zvýší nominální úrokovou sazbu. Pokud se zvýší inflační očekávání, pak centrální banka nominální úrokovou sazbu zvýší, pokud chce dodržet inflační cíl. Reakční funkce centrální banky (křivka MP) zachycuje kombinace reálné úrokové sazby a míry inflace, při kterých centrální banka splní inflační cíl (při daných inflačních očekáváních).

2. Křivka MP má kladnou směrnici, protože při zvýšení míry inflace centrální banka zvýší reálné úrokové sazby s cílem dodržet inflační cíl.

3. Protože růst míry inflace bývá důsledkem kladné produkční mezery, je možné reakční funkci centrální banky znázornit jako vztah mezi produkční mezerou a úrokovou sazbou.

4. V případě kladné produkční mezery se dá očekávat zvýšení míry inflace a reakce CB v podobě růstu úrokové sazby – reakční funkce CB (křivka MP) se nezmění.

5. Pokud se zvýší inflační očekávání, pak centrální banka zpřísní měnovou politiku zvýšením nominálních (i reálných) úrokových sazeb pro každou úroveň produktu, reakční funkce CB (křivka MP) se posune nahoru. Změna pravidla měnové politiky (tj. změna inflačního cíle) se graficky projeví posunem křivky reakční funkce CB (tj. MP) aposunem křivky AD.

Sklon AD a poloha AD

6. V modelu AD – AS předpokládáme pohyblivou cenovou hladinu, otevřenou ekonomiku a uvažujeme i optimální využití výrobních faktorů.

7. Agregátní poptávka představuje souhrn plánovaných výdajů při různých úrovních míry inflace a odvodíme ji s využitím modelu IS – MP. AD tedy zachycuje takové kombinace míry inflace a reálného HDP (resp. produkčnímezery), při kterých je trh statků a služeb v rovnováze a centrální banka sleduje určitý inflační cíl.

8. AD je klesající, protože na vyšší míru inflace v domácí ekonomice reaguje centrální banka zvýšením reálných úrokových sazeb, což povede ke snížení výdajů citlivých na úrokovou sazbu.

9. Pokud jsou změny ve výdajích ekonomických subjektů vyvolány změnou v míře inflace, na kterou centrální banka reaguje změnou reálných úrokových sazeb, graficky půjde o pohyb po křivce AD.

10. Pokud se výdaje ekonomických subjektů mění při dané míře inflace, graficky půjde o posun křivky AD. Změna investičních výdajů firem v důsledku optimistických očekávání a růst produktu v zahraničí povede (za jinak stejných podmínek) k posunu AD doprava.

11. Efekt reálných peněžních zůstatků i mezinárodní substituční efekt vysvětlují negativní vztah mezi mírou inflace a reálným produktem tj. klesající průběh křivky agregátní poptávky.

12. Podle efektu reálných peněžních zůstatků v důsledku vyšší míry inflace kupní síla daného nominálního množství peněz klesá a proto spotřební výdaje domácností klesají.

13. Podle mezinárodního substitučního efektu v důsledku vyšší míry inflace (za jinak stejných podmínek) dojde k reálnému zhodnocení domácí měny a konkurence-schopnost domácího zboží klesne.

14. Pokud se v důsledku opatření centrální banky změní množství peněz v ekonomice nebo pokud centrální banka změní inflační cíl (tj. s danou mírou inflace je spojena jiná úroková sazba), dochází v modelu AD-AS k posunu křivky AD.

15. Sklon křivky AD ukazuje, jak se mění reálný HDP v důsledku změny v míře inflace. Pokud míra inflace roste a zvyšují se inflační očekávání, centrální banka zvyšuje reálné úrokové sazby, které vyvolají pokles celkových plánovaných výdajů a reálného HDP. Pokud centrální banka na zvýšení míry inflace reaguje výraznějším zvýšením reálných úrokových sazeb (tj. strmější křivka MP) a zároveň autonomní výdaje ekonomických subjektů citlivěji reagují na změny úrokových sazeb (tj. plošší IS v důsledku vyššího koeficientu b), pak výrazněji poklesne reálný HDP a AD je plošší. AD je tím plošší (tj. malá změna v míře inflace vyvolá větší změnu v reálném HDP), čím plošší je křivka IS a čím strmější je křivka reakční funkce centrální banky (MP).

Vyhodnotit

Rozhodnětě o pravdivosti výroku

Zaškrtněte výroky, které jsou pravdivé.
Po vyplnění klikněte na tlačítko vyhodnotit.
Vaše chybné odpovědi jsou vyznačeny červeně.

Pokud AD odvodíme s využitím modelu IS – MP, pak předpokládáme, že peníze jsou endogenní (centrální banka aktivně reaguje na vývoj ekonomiky).

V režimu cílování inflace centrální banka přímo působí na reálnou úrokovou míru.

Pokud se centrální banka chová podle měnového pravidla, pak při růstu očekávané míry inflace sníží nominální i reálnou úrokovou sazbu.

Pokud centrální banka sníží inflační cíl (cílová míra inflace je menší), pak zpřísňuje monetární politiku a křivka AD je blíže k počátku.

Pokud centrální banka uplatňuje více restriktivní politiku, křivka MP se posune dolů.

Pokud centrální banka cíluje inflaci, pak centrální banka působí na ekonomiku změnami peněžní zásoby.

Při kladné produkční mezeře lze očekávat zvýšení míry inflace a zvýšení reálné úrokové míry.

Reálné zhodnocení domácí měny v důsledku růstu domácí cenové hladiny (za jinak stejných podmínek) zvýší pánované agregátní výdaje.

Při vyšší citlivosti plánovaných výdajů na úrokovou sazbu bude křivka AD strmější, protože s růstem reálné úrokové sazby se výrazně sníží plánované výdaje subjektů.

Efekt reálných peněžních zůstatků umožňuje vysvětlit posun křivky AD.

Změna inflačních očekávání se projeví posunem křivky IS.

AD bude plošší, pokud budou plánované výdaje více citlivé na úrokovou sazbu.

Pokud je produkční mezera kladná, centrální banka zvýší úrokové sazby.

Podle mezinárodního substitučního efektu nižší míra inflace v domácí ekonomice zvyšuje čisté exporty domácí ekonomiky.

Pokud je produkční mezera nulová a očekávaná míra inflace je shodná s inflačním cílem, pak se reálná úroková míra rovná rozdílu mezi očekávanou mírou inflace a nominální úrokovou mírou.