Spotřeba

Stěžejní pojmy

Keynesova spotřební funkce
dlouhodobé teorie spotřeby
model mezičasové volby
teorie životního cyklu
teorie permanentního důchodu

Shrnutí základních poznatků.

1.Spotřební výdaje jsou největší položkou HDP. Zahrnují výdaje domácností na trvanlivé a netrvanlivé výrobky a služby.

2. Spotřeba závisí na disponibilním důchodu. Disponibilní důchod se skládá z důchodů domácností, které vyplývají z vlastnictví výrobních faktorů, a také z transferových plateb od vlády, po odečtení daní. Disponibilní důchod (YD) domácnosti rozdělují mezi spotřebu a úspory.

3. Keynesova funkce spotřeby vysvětluje vývoj a složení spotřeby v krátkém období. Spotřeba závisí na běžném disponibilním důchodu a je tvořena autonomní spotřebou (nezávislou na YD) a indukovanou spotřebou. Indukovaná spotřeba závisí na YD v míře dané mezním sklonem ve spotřebě.Pokud je mezní sklon ke spotřebě konstantní, funkce spotřeby je lineární.

4. Podle Keynesovy spotřební funkce průměrný sklon ke spotřebě s růstem YD klesá.

5. Dlouhodobě je podíl spotřeby na YD (průměrný sklon ke spotřebě) konstantní. Teorie spotřeby vysvětlující konstantní podíl spotřeby na důchodu domácností (dlouhodobé teorie) vycházejí z modelu mezičasové volby.

6. Model mezičasové volby vysvětluje, jak se spotřebitel rozhoduje o velikosti své spotřeby ve dvou obdobích. Časové preference spotřebitele lze znázornit indiferenční mapou. Optimální rozhodnutí spotřebitele se mění v důsledku změny úrokové míry. Při růstu úrokové míry se mění sklon mezičasového rozpočtového omezení – klesá současná hodnota všech aktiv spotřebitele (mění se průsečík s osou x) a roste budoucí hodnota všech jeho aktiv (mění se průsečík s osou y).

7. Podle teorie životního cyklu je spotřeba v jednotlivých fázích života stabilní. Spotřeba závisí na celoživotním důchodu. Spotřeba v daném roce závisí na počtu odpracovaných let a délce života, n důchodu v daném roce a na průměrném očekávaném důchodu v dalších letech práce a na výši bohatství.

8. Podle teorie permanentního důchodu spotřeba závisí na permanentním disponibilním důchodu, který se liší od běžného disponibilního důchodu (běžný důchod zahrnuje i dočasné změny důchodu). Permanentní důchod je dlouhodobě očekávaný důchod, který plyne nejen z pracovních důchodů, ale i z důchodu z držených aktiv.

Výklad vybrané tématiky

Prezentace ke stažení (Spotřeba) – .ppt, 1MB

Doplňovací cvičení

  1. Do vynechaného místa doplňte vhodný výraz, tak aby věta dávala smysl a její význam byl pravdivý.
  2. Po vyplnění klikněte na tlačítko vyhodnotit a vedle Vámi zadaného výrazu se zobrazí správný výsledek.
  3. Porovnejte své odpovědi s výsledky. Slova se samozřejmě mohou lišit, ale význam by měl být stejný.

Keynesova teorie spotřeby

1. Keynesova funkce spotřeby (C = Ca + c•YD) charakterizuje složky spotřeby domácností v krátkém období – autonomní spotřeba je nezávislá na běžném disponibilním důchodu a závisí na úrokové míře, indukovaná spotřeba je v Keynesově pojetí funkcí běžného disponibilního důchodu.

2. Mezní sklon ke spotřebě (c, resp. mpc) udává, jak se změní spotřeba, pokud disponibilní důchod vzroste o 1 Kč a dosahuje hodnoty menší než 1. Pro krátkodobou keynesiánskou spotřební funkci je mpc konstantní a průměrný sklon ke spotřebě (apc) je klesající v důsledku existence autonomní spotřeby – s růstem disponibilního důchodu spotřeba absolutně roste, ale její podíl na disponibilním důchodu klesá.

3. Disponibilní důchod domácnosti dělí na spotřebu a úspory, vývoj úspor (S = -Sa + s•YD) je úzce spojen s vývojem spotřeby – autonomní spotřeba je financována z dřívějších úspor (závisí na úrokové míře) – a platí: mpc + mps = , resp. apc + aps = 1.

Model mezičasové volby

4. Model mezičasové volby popisuje – s využitím indiferenční analýzy – rozhodování spotřebitele o výši spotřeby ve dvou obdobích, přičemž optimální rozložení spotřeby v čase je podmíněno preferencemi spotřebitele, výší důchodu v obou obdobích a výší úrokové míry. V modelu předpokládáme: dokonalou konkurenci → existuje jediná úroková míra, neexistenci rizika → spotřebitel má jistotu současného a budoucího důchodu (Y1, Y2 ), neexistenci inflace → ceny statků se v čase nemění (p1= p2 ).

5. Současná hodnota všech aktiv spotřebitele neboli celkový očekávaný příjem R1= Y1+ (Y2 /1 + r) limituje maximální výši spotřeby v období 1 a je průsečíkem mezičasového rozpočtového omezení s osou x, budoucí hodnota všech aktiv spotřebitele neboli celkový očekávaný příjem R2= Y2+ Y1 •(1 + r) limituje maximální výši spotřeby v období 2 a je průsečíkem mezičasového rozpočtového omezení s osou y.

6. Sklon mezičasového rozpočtového omezení dY2/ dY1 = (1+r)/-1 ukazuje, o kolik musí vzrůst spotřeba v období 2, aby byl spotřebitel ochoten obětovat jednotku současné spotřeby při daném současném a budoucím důchodu a cenách. Pokud je pro domácnost optimální spotřebovat veškerý současný důchod dnes a veškerý budoucí důchod v budoucnu (tj. nepůjčuje si ani nespoří), pak změna úrokové míry nemá vliv na rozhodnutí spotřebitele.

7. Při růstu úrokové míry současná hodnota všech aktiv klesá, budoucí hodnota všech aktiv roste a linie mezičasového rozpočtového omezení bude strmější.

8. Růst důchodu v současnosti za jinak stejných podmínek vyvolá posun linie rozpočtu doprava, růst důchodu v budoucnu vyvolá posun linie rozpočtu nahoru.

9. Indiferenční křivka spotřebitele zachycuje takové kombinace současné a budoucí spotřeby, které znamenají stejný celkový užitek. Směrnice indiferenční křivky ukazuje, o kolik se musí zvýšit budoucí spotřeba, aby byl spotřebitel ochoten obětovat jednotku současné spotřeby při nezměněné úrovni celkového užitku.

10. Celkový efekt růstu úrokové sazby (tj. změnu optima spotřebitele) lze rozdělit na substituční a důchodový efekt. Substituční efekt je pro věřitele i dlužníka negativní, protože úroková míra je nákladem obětované příležitosti a její růst zdražuje současnou spotřebu. Důchodový efekt je pro věřitele zpravidla pozitivní, protože s růstem úrokové míry roste důchod spotřebitele i současná spotřeba. Důchodový efekt je pro dlužníka negativní protože platba vyšších úroků snižuje současnou spotřebu.

Teorie životního cyklu

11. Teorie životního cyklu vysvětluje spotřební rozhodování v čase a rozpor mezi krátkodobě klesajícím podílem spotřeby na běžném důchodu a dlouhodobě konstantním podílem spotřeby na celoživotním důchodu. 12. Předpokládáme, že cílem spotřebitele je maximalizace užitku a rovnoměrná spotřeba během celého života. Výše spotřeby v daném roce t je podmíněna: délkou života (L), počtem odpracovaných let (P), výší bohatství (W) v roce t, důchodem v tomto roce(Yt), průměrným očekávaným důchodem v dalších letech práce(Ye) → Ct = ((1/L)•(Yt+ (P-1)• Ye+ Wt). Pokud dojde k jednorázové změně běžného důchodu v čase t, spotřeba v daném roce se významně nezmění, protože se změna důchodu rozptýlí do všech let života. 13. Krátkodobá funkce spotřeby je plošší než dlouhodobá funkce spotřeby a průměrný sklon ke spotřebě (apc) podél krátkodobé spotřební funkce klesá, protože spotřeba závisí na výši bohatství v daném roce (průsečík s vertikální osou). 14. Dlouhodobá spotřební funkce je strmější než krátkodobá funkce spotřeby a apc podél dlouhodobé spotřební funkce nemění se→ podíl spotřeby na důchodu je dlouhodobě stabilní.

Teorie permanentního důchodu

15. Teorie permanentního důchodu vysvětluje rozdíl mezi krátkodobým a dlouhodobým vývojem spotřeby – spotřeba nezávisí na běžném důchodu, ale na tzv. permanentním důchodu → C = c•YP. Permanentní důchod je dlouhodobý očekávaný důchod, který závisí na očekávaném důchodu z práce (z lidského kapitálu) a na očekávaném důchodu z držených aktiv.

16. Běžný disponibilní důchod se může lišit od permanentního důchodu o tzv. tranzitorní důchod. Při nárůstu běžného důchodu se krátkodobě spotřeba zvýšíméně než v dlouhém období, podíl spotřeby na běžném důchodu (apc) tedy v krátkém období klesá.

17. V dlouhém období spotřeba roste stabilně (proporcionálně) vzhledem k disponibilnímu důchodu → apc je konstantní, protože dlouhodobě se dočasné změny důchodu vynulují.

Vyhodnotit

Rozhodnětě o pravdivosti výroku

  1. Zaškrtněte výroky, které jsou pravdivé.
  2. Po vyplnění klikněte na tlačítko vyhodnotit.
  3. Vaše chybné odpovědi jsou vyznačeny červeně.

Keynesova teorie spotřeby

Při růstu úrokové sazby se autonomní spotřeba sníží a křivka funkce spotřeby se posune rovnoběžně dolů.

Keynesiánský pohled na spotřebu vede k závěru, že podíl spotřeby na disponibilním důchodu je dlouhodobě stabilní.

Mezní sklon ke spotřebě ukazuje, o kolik se změní disponibilní důchod, když se změní spotřeba o jednotku.

Pokud uvažujeme lineární průběh funkce spotřeby, pak je mezní sklon ke spotřebě sklonem spotřební funkce a je konstantní.

Průměrný sklon ke spotřebě při poklesu běžného disponibilního důchodu roste.

Mezní sklon ke spotřebě s růstem disponibilního důchodu roste.

Model mezičasové volby

Růst úrokové míry zvýší současnou hodnotu všech aktiv a neovlivní budoucí hodnotu všech aktiv.

Substituční efekt v modelu mezičasové volby zachycuje, jak změna úrokové míry ovlivní optimální rozhodnutí spotřebitele při daném užitku.

Substituční efekt růstu úrokové míry v případě věřitele znamená pokles současné spotřeby.

Důchodový efekt poklesu úrokové míry v případě dlužníka povede k růstu spotřeby v daném období.

Sklon indiferenční křivky v modelu mezičasové volby je dán velikostí úrokové míry.

Důchodový efekt růstu úrokové sazby je u věřitele kladný, protože vyplacené úroky zvyšují důchod a také současnou spotřebu.

Důchodový efekt růstu úrokové sazby je pro dlužníka záporný, protože placené úroky zvyšují důchod i současnou spotřebu.

Na agregátní úrovni lze předpokládat, že se důchodové efekty dlužníků a spořících v podstatě vynulují.

Teorie životního cyklu

Z teorie životního cyklu vyplývá, že spotřeba v průběhu života kolísá více než důchod.

Z teorie životního cyklu vyplývá, že s růstem očekávané délky života se sníží spotřeba v daném časovém okamžiku.

Pokud se zvýší počet odpracovaných let (za jinak stejných podmínek), pak se podle teorie životního cyklu zvýší současná spotřeba.

Teorie permanentního důchodu

Podle teorie permanentního důchodu dlouhodobá úroveň spotřeby pozitivně závisí především na dočasné změně důchodu.

Permanentní důchod je průměrný dlouhodobý očekávaný důchod, který závisí na očekávaném důchodu z práce a na očekávaném důchodu z vlastněných aktiv.

Podle teorie permanentního důchodu krátkodobě spotřeba s růstem běžného disponibilního důchodu roste rychleji než důchod.

V dlouhém období roste spotřeba proporcionálně s růstem disponibilního důchodu – průměrný sklon ke spotřebě je konstantní.

Vyhodnotit

Comments are closed.