Inflace

Stěžejní pojmy

inflace, skrytá inflace
index spotřebitelských cen (CPI)
harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP)
stálé (fixní) váhy výchozího období
meziroční růst (hladina) spotřebitelských cen
deflátor HDP (IPD)
index cen výrobců (PPI)
očekávaná (neočekávaná) míra inflace
Fischerův efekt
dodatečné transakční náklady
cílování inflace, cílování peněžní zásoby
pravidlo stabilního růstu peněžní zásoby
Phillipsova křivka
původní mzdová Phillipsova křivka
krátkodobá a dlouhodobá Phillipsova křivka
Okunův zákon
model trojúhelníku
peněžní iluze

Shrnutí základních poznatků.

1.Inflace znamená růst cenové hladiny, resp. pokles kupní síly peněžní jednotky.

2. Vývoj cenové hladiny se měří s využitím cenových indexů. Index spotřebitelských cen (CPI) měří vývoj cen ve spotřebním koši běžné domácnosti, přičemž struktura spotřebního koše je po určité období fixní. Položky ve spotřebním koši jsou agregovány do 12 oddílů podle mezinárodní klasifikace individuální spotřeby (COICOP). CPI je váženým průměrem podílu cen jednotlivých statků dnes a v základním roce.

3. CPI je Laspeyresovým indexem.Váha statku ve spotřebním koši je dána podílem výdajů na daný statek na celkových výdajích domácnosti v základním roce (váhy jsou fixní).

4. Meziroční míra inflace vyjadřuje procentní změnu cenové hladiny ve vykazovaném měsíci daného roku proti stejnému měsíci předchozího roku. Porovnání stejných měsíců umožní vyloučit sezónní vlivy. Tato míra inflace je vhodná ve vztahu ke stavovým veličinám, používá se při propočtech reálné úrokové míry, reálného zvýšení cen majetku, valorizací apod.

5. Meziměsíční míra inflace vyjadřuje procentní změnu cenové hladiny sledovaného měsíce proti předchozímu měsíci.

6. Průměrná roční míra inflace se počítá jako procentní změna průměrné cenové hladiny za posledních 12 měsíců oproti průměrné cenové hladině 12 předchozích měsíců (k výpočtu se používá klouzavý průměr).

7. Harmonizované indexy spotřebitelských cen vznikly jako reakce na potřebu vytvořit srovnatelné indexy spotřebitelských cen, aby bylo možné změřit trendy inflace členských států Evropské unie (EU) jako kriterium vstupu do měnové unie. Tyto indexy nenahrazují národní indexy spotřebitelských cen.

8. Mezi strukturou spotřebního koše národního indexu spotřebitelských cen ČR a strukturou spotřebního koše HICP jsou určité rozdíly. Na rozdíl od národního CPI ve váhách HICP jsou zahrnuty tržby za nákupy cizinců na území České republiky, ale není v něm zahrnuto hypotetické nájemné.

9. Protože indexy, používající stálé váhy nezachycují změnu ve výdajích spotřebitelů, dochází k tzv. skryté inflaci.

10. Deflátor HDP je implicitním cenovým indexem, protože se vypočítá jako poměr HDP v běžných cenách k HDP ve stálých cenách.

11. Míra inflace je podstatná při rozlišení mezi nominálními a reálnými veličinami. V dlouhodobých smlouvách je zohledněno přizpůsobování nominálních veličin míře inflace.

12. Tzv. Fisherův efekt vysvětluje rozdíl mezi nominální a reálnou úrokovou mírou (1 + r = (1+i)/(1 +πe) – pokud při dané nominální úrokové míře roste očekávaná míra inflace, pak reálná úroková míra klesne. Reálnou úrokovou míru lze tedy přibližně vypočítat jako rozdíl mezi nominální úrokovou mírou a mírou inflace.

13. Vyšší míra inflace vyvolává dodatečné transakční náklady (vyšší náklady plateb, náklady ošoupaných podrážek, vyšší náklady obslužnosti finančního sektoru, atd.) Vyšší náklady jsou spojeny s neočekávanou inflací. V případě neočekávané inflace dochází k utlumení investičních aktivit, zvyšují se náklady na získávání informací o relativních cenách. Při neočekávané inflaci věřitelé ztrácejí a dlužníci získávají, ztrácejí také příjemci sociálních dávek.

14. Mezi stěžejní úkoly centrální banky patří zajištění cenové stability a orientace na nízkoinflační prostředí.

15. V reakci na doporučení monetarismu byla měnová politika centrálních bank založena na režimu cílování peněžní zásoby. Peněžní zásoba by měla růst stejným tempem, jakým roste reálný potenciální produkt, aby nedocházelo k inflačním tlakům.

16. V současnosti většina centrálních bank uplatňuje režim cílování inflace. Centrální banka při rozhodování o krátkodobé nominální úrokové sazbě bere v úvahu míru inflace, resp.inflační očekávání, a produkční mezeru.Chování centrální banky lze zjednodušeně popsat tzv. Taylorovým pravidlem, které je formálním vyjádřením reakce centrální banky na odchylku inflace a produktu od jejich požadovaných úrovní.

Výklad vybrané tématiky

Phillipsova křivka a model AD-AS

Phillipsova křivka verze s očekávanou inflací

Prezentace ke stažení (Inflace) – .ppt, 343kB

Pro přehrání videa je nutné mít nainstalovaný Flash Player.

Doplňovací cvičení

  1. Do vynechaného místa doplňte vhodný výraz, tak aby věta dávala smysl a její význam byl pravdivý.
  2. Po vyplnění klikněte na tlačítko vyhodnotit a vedle Vámi zadaného výrazu se zobrazí správný výsledek.
  3. Porovnejte své odpovědi s výsledky. Slova se samozřejmě mohou lišit, ale význam by měl být stejný.

1. Inflací rozumíme všeobecný růst cenové hladiny, tj. v důsledku inflace klesá kupní síla dané peněžní jednotky. Pokud inflace přetrvává v důsledku inflačních očekávání, jedná se o setrvačnou inflaci. V případě poklesu cenové hladiny dochází k deflaci. Pokud míra inflace klesá, dochází k desinflaci.

2. Index spotřebitelských cen (CPI) měří vývoj cen ve spotřebním koši běžné domácnosti, přičemž struktura spotřebního koše je po určité období fixní – CPI je váženým průměrem podílu cen jednotlivých statků dnes a v základním roce, přičemž váha statku ve spotřebním koši je dána podílem výdajů na daný statek na celkových výdajích domácnosti v základním roce (tj.váhy jsou fixní). V důsledku fixní struktury spotřebního koše CPI inflaci zpravidla nadhodnocuje, protože nezachycuje rostoucí kvalitu a substituci výrobků a služeb. Pokud vyšší životní úroveň vede k přesunu výdajů směrem k dražším výrobkům, pak CPI inflaci podhodnocuje.

3. O skryté inflaci mluvíme v případě, kdy se mění ceny nových statků a služeb, které nejsou obsaženy ve spotřebním koši základního roku.

5. Fisherův efekt vysvětluje rozdíl mezi nominální a reálnou úrokovou mírou (1 + r = (1+i)/(1 +πe) – pokud při dané nominální úrokové míře roste očekávaná míra inflace, pak reálná úroková míra klesne. Dlouhodobě jsou reálné úrokové sazby stabilní, protože růst očekáváné míry inflace se promítne do růstu nominálních úrokových sazeb ve stejném rozsahu (při růstu míry inflace budou věřitelé požadovat vyšší nominální úrokové sazby).

6. Negativní dopad v podobě vyšších transakčních nákladů a v podobě nepříznivých dopadů na jednotlivé skupiny obyvatel má vyšší a neočekávaná míra inflace. V případě neočekávané inflace věřitelé ztrácejí a dlužníci získávají, ztrácejí také příjemci sociálních dávek.

7. O poptávkové inflaci (resp. inflaci tažené poptávkou) mluvíme tehdy, když je zdrojem růstu cenové hladiny nadměrný růst agregátní poptávky, tj. v případě nadměrně expanzivní monetární a fiskální politiky (vláda usiluje udržovat Y větší nežY*, resp. u menší nežu*a trvalé rozpočtové deficity jsou kryty emisí peněz).

8. O nabídkové inflaci (resp. inflaci tlačené náklady) mluvíme tehdy, když je zdrojem růstu cenové hladiny růst nákladů firem vyvolaný např. růstem nominálních mezd rychlejším než je růst produktivity práce, růstem cen energie a surovin, depreciací nominálního měnového kurzu, která zvyšuje relativní ceny dováženého zboží a služeb, růstem míry zdanění, snahou firem zvýšit ceny jejich produkce a služeb např. zvýšením ziskové marže.

9. Režim cílování peněžní zásoby (stabilní růst peněžní zásoby) vychází z neutrality peněz v dlouhém období: dlouhodobě peníze ovlivňují pouze nominální a nikoliv reálné veličiny, peněžní zásoba by proto měla růst stejným tempem, jakým rostereálný potenciální produkt, aby nedocházelo k inflačním tlakům. Pokud budeme předpokládat konstantní důchodovou rychlost oběhu peněz a produkt na úrovni potenciálního produktu, potom růst peněžní zásoby vyvolá pouzerůst cenové hladiny.

10. Pokud centrální banka cíluje inflaci, při rozhodování o krátkodobé nominální úrokové sazbě bere v úvahu míru inflace, resp.inflační očekávání, a produkční mezeru – v období rychlého ekonomického růstu (kladná produkční mezera) centrální banka očekává nárůst cenové hladiny a zvýší základní úrokovou sazbu. Chování centrální banky cílující inflaci lze zjednodušeně popsat tzv. Taylorovým pravidlem, které je formálním vyjádřením reakce centrální banky na odchylku inflace a produktu od jejich požadovaných úrovní.

Vyhodnotit

Rozhodnětě o pravdivosti výroku

  1. Zaškrtněte výroky, které jsou pravdivé.
  2. Po vyplnění klikněte na tlačítko vyhodnotit.
  3. Vaše chybné odpovědi jsou vyznačeny červeně.

Pokud roste cenová hladina, míra inflace se vždy zvyšuje.

Protože při deflaci kupní síla peněžní jednotky roste, má deflace negativní dopad na dlužníky.

Index spotřebitelských cen (CPI) je aritmetický průměr podílu cen statků obsažených ve spotřebním koši v současnosti a v základním roce.

Váha statku ve spotřebním koši při výpočtu CPI je dána podílem výdajů na daný statek na celkových výdajích domácnosti v základním roce.

Při výpočtu CPI nejsou zahrnovány dovezené statky.

CPI zpravidla inflaci podhodnocuje, protože nezachycuje rostoucí kvalitu a substituci statků a služeb.

Z Fisherova efektu vyplývá, že nominální úroková míra bude stabilní, pokud se zvýšení očekávané míry inflace promítne do nárůstu reálné úrokové sazby.

Fisherův efekt vychází z kvantitativní teorie peněz a vysvětluje, proč je vysoká míra inflace doprovázena vysokými úrokovými sazbami.

Pokud se neočekávaně zvýší míra inflace, reálná úroková míra krátkodobě klesne, pokud se nezmění nominální úroková míra.

Neočekávané zvýšení cenové hladiny přerozděluje bohatství od dlužníků k věřitelům.

Vyšší míra inflace negativně ovlivňuje vyhodnocování změn relativních cen.

Taxflace znamená větší zdanění nominálního příjmu v podmínkách vysoké a neočekávané míry inflace.

Mírná inflace je pozitivním ekonomickým jevem mimo jiné proto, že mzdy a ceny jsou nepružné směrem dolů.

Deflační spirála je pozitivním jevem, protože vede k nárůstu výdajů spotřebitelů a nárůstu tržeb firem.

Vyšší míra inflace zvyšuje náklady obslužnosti finančního sektoru.

Vyhodnotit

Comments are closed.